Náš výlet na lodě začal standardně u školy a hned problémem. Nejen, že z původně přihlášených dětí se jich na sraz asi 5 nedostavilo, ale navíc v okamžiku odjezdu zastávkovalo předsedovo auto, takže jsme byli nuceni zaimprovizovat a využít i služeb rodičů, kteří s tím původně nepočítali.
U Průrvy jsme se setkali s přáteli z Doks, určili osádky jednotlivých lodí a vyrazili.
První nástrahu, průjezd Průrvou, zvládli téměř všichni. I když na některých osádkách byla na první pohled znát nezkušenost, nadšení vodácký um alespoň částečně kompenzovalo. Výčet „cvaknutí“ nemá smysl udávat. Několik jich bylo, ale díky příznivému počasí a výše zmíněnému nadšení, nedobrovolná koupel nikomu náladu nezkazila.
Do Mimoně se nám podařilo dorazit v plném počtu a s úsměvem na rtech. Po vrácení lodí nás opustila Dokeská část výpravy. My jsme si cestu na vlak trošku prodloužili návštěvou Zmrzlinárny. Po příjezdu zpět do České Lípy jsme se z nádraží pouze přesunuli do areálu Lokomotivy, kde jsme si, společně z oddílem házené, opekli špekáčky, popili limču a pivko, popovídali si jak mezi sebou, tak i s několika rodiči, kteří mezi nás přišli.
Samozřejmě pro děti byla otevřena všechna sportoviště areálu a byla jimi i náležitě využita.

Všem děkuji za spolupráci během uplynulé sezóny, přeji aktivně prožité prázdniny a po nich se těším na spolupráci další a to i s novou přípravkou, kterou bychom rádi v příštím roce otevřeli. Při té příležitosti bych rád zopakoval svou nedávnou prosbu o spolupráci, tak abyste ve svých sociálních bublinách šířili, jak jsme „skvělí, mladí a krásní“, ale hlavně, jak je volejbal krásný a úžasný sport.

Fotky nejdete na http://dancap.zyxel.me